Sto padesát kilometrů za hodinu na české dálnici už není jen teoretická možnost. Na vybraném úseku dálnice D3 probíhá pilotní provoz, který řidičům za vhodných podmínek umožňuje jet až 150 km/h. Vyšší rychlost ale neznamená jen zrychlení stávající cesty. Mění také vzdálenost, kterou auto ujede během doby reakce řidiče, prodlužuje se brzdná dráha a samozřejmě ke zmenšení dochází i u prostoru pro řešení krizové situace.
Ministerstvo dopravy v květnu 2026 rozhodlo, že pilotní provoz zvýšené maximální rychlosti na D3 mezi kilometry 84 a 131 bude pokračovat až do konce roku 2026. Nejde přitom o úsek, na kterém by bylo možné automaticky a za všech okolností jezdit 150 km/h.
Proměnné dopravní značky podle aktuální situace nastavují limit 100, 130 nebo 150 km/h. Systém pracuje mimo jiné s počasím, viditelností, intenzitou dopravy, informacemi o nehodách, kolonách či dalších omezeních. Režim 150 km/h je povolen pouze tehdy, když jsou podmínky vyhodnoceny jako vhodné.
A právě první data z provozu ukazují něco, co je z pohledu bezpečné jízdy možná zajímavější než samotná „stopadesátka“.
150 km/h bylo povoleno jen 39 % času
Za prvních šest měsíců pilotního provozu, tedy od října 2025 do března 2026, byl režim 150 km/h aktivní pouze 39 % sledovaného času. V 59 % času platila rychlost 130 km/h a ve 2 % byla rychlost snížena dokonce jen na 100 km/h.
Rozdíly mezi jednotlivými měsíci byly přitom obrovské. Zatímco v říjnu 2025 bylo 150 km/h povoleno 93 % času, v lednu 2026 šlo pouze o jedno procento.
To dobře ukazuje samotnou podstatu celého systému. Rychlost 150 km/h není novým standardem, ale maximem pro situaci, kdy jsou pro něj vhodné podmínky.
Ještě zajímavější je chování samotných řidičů. Při aktivním režimu 150 km/h vzrostla průměrná rychlost osobních vozidel oproti režimu 130 km/h přibližně o 10 km/h. Současně ale podle Ministerstva dopravy více než 40 % řidičů v levém pruhu překračovalo i limit 150 km/h. Z pohledu výcviku bezpečné jízdy je to podstatný údaj. Vyšší povolený limit totiž neposouvá fyzikální možnosti auta ani schopnosti člověka reagovat na nenadálou situaci.
Rozdíl mezi 130 a 150 km/h není jen „dvacet kilometrů v hodině“
Moderní automobily dokážou rychlost velmi dobře maskovat. Interiér je tichý, podvozek stabilní a řidič může mít při 150 km/h pocit téměř stejného komfortu jako při jízdě rychlostí 130 km/h.
Fyzika má ale na věc jiný pohled.
Při rychlosti 130 km/h urazí automobil přibližně 36 metrů za jedinou sekundu. Při 150 km/h je to už téměř 42 metrů. Brzdná dráha se tedy významně prodlužuje, a to ještě bez započtení dalších faktorů, které ji ovlivňují.
Při započítání reakce řidiče a technické prodlevy vozidla pracujeme orientačně s dobou kolem 1,8 sekundy. Při 130 km/h během ní automobil ujede přibližně 65 metrů. Při 150 km/h už přibližně 75 metrů. To znamená přibližně deset metrů navíc ještě předtím, než může začít samotné účinné brzdění. Tím ale veškerá rozdílnost provozu nekončí.
Vyšší rychlost znamená výrazně delší brzdnou dráhu
Brzdná dráha neroste s rychlostí lineárně. Za srovnatelných podmínek je závislá přibližně na druhé mocnině rychlosti. Proto zdvojnásobení rychlosti neznamená dvojnásobnou, ale přibližně čtyřnásobnou brzdnou dráhu.
Při porovnání 150 a 130 km/h vychází čistě fyzikální poměr přibližně 1,33.
Jinými slovy: za jinak stejných podmínek je teoretická brzdná dráha při 150 km/h zhruba o třetinu delší než při 130 km/h.
Do skutečného zastavení ale vstupuje celá řada dalších faktorů. Stav a typ pneumatik, teplota, povrch vozovky, množství vody, technický stav brzd nebo zatížení automobilu. A samozřejmě také řidič.
Právě proto si účastníci našeho kurzu Bezpečná jízda zkoušejí krizové brzdění na různých površích a při různých rychlostech. Rozdíl mezi tím, co si člověk o schopnostech svého automobilu myslí, a tím, jak auto skutečně reaguje na plnou brzdu, bývá překvapivý. Je proto dobré si tento fakt uvědomit raději na našem polygonu, než až v reálném provozu.
Bezpečná vzdálenost je při 150 km/h ještě důležitější
Při dálniční jízdě není rozhodující pouze vzdálenost v metrech, ale především časový odstup od vozidla před vámi.
Při 150 km/h totiž automobil urazí více než 40 metrů každou sekundu. Pokud se vzdálenost mezi dvěma vozidly zkrátí například jen na několik desítek metrů, nemusí mít řidič při náhlém zpomalení vozidla před sebou dostatek prostoru ani pro dokončení vlastní reakce.
A zde se dostáváme k dalšímu důležitému bodu pilotního provozu: rozdílným rychlostem jednotlivých vozidel. Když jedno vozidlo jede 110 km/h, druhé 130 km/h a třetí 150 km/h, roste rychlostní rozdíl mezi jednotlivými účastníky provozu. Řidič proto musí dříve sledovat provoz před sebou, včas vyhodnocovat vozidla přijíždějící zezadu a zejména se vyvarovat náhlých změn jízdního pruhu.
Ve vyšší rychlosti se situace mění rychleji. To, co bylo před několika sekundami daleko, může být velmi rychle vedle vás.
150 km/h není povinnost
Možná nejdůležitější věc nakonec vyplývá už ze samotného principu pilotního provozu.
Značka 150 km/h říká, jaká je v daném okamžiku nejvyšší dovolená rychlost. Neříká, že touto rychlostí musíte jet. I za ideálních podmínek se úspora času na úseku rovná asi 3 minutám.
Řidič musí vždy zohlednit intenzitu provozu, viditelnost, stav vozovky, počasí, své vozidlo i vlastní zkušenosti a kondici. Bezpečná rychlost totiž není pouze číslo na značce. Je to rychlost, při které ještě dokážete reagovat na to, co se může stát před vámi.
Vyšší limit klade vyšší nároky na řidiče
Dosavadní provoz na D3 ukazuje, že proměnné dopravní značení dokáže vyšší rychlost povolit pouze za vybraných podmínek. Ministerstvo dopravy chce pilotní projekt do konce roku 2026 dále vyhodnocovat, než rozhodne o jeho budoucnosti a případném využití podobného modelu na dalších úsecích.
Ať už bude českých dálničních úseků se 150 km/h v budoucnu jeden, nebo více, z pohledu řidiče se nemění to nejdůležitější.
S rostoucí rychlostí se zkracuje čas na rozhodnutí a současně prodlužuje prostor potřebný k vyřešení chyby nebo krizové situace. Na Polygonu Hradec Králové proto neučíme řidiče jezdit rychleji. Učíme je lépe poznat své vozidlo, správně reagovat a zvládat situace, které není možné bezpečně trénovat v běžném silničním provozu.